🎵 Markétce

Ami Kolik nás takových bylo, co zbloudilo cestou za modrými květy Dminás přátelé odsoudili a hnaliE před popravčí Amičety AmiKolikrát vpila mě země a já zbaven smyslů ryl dlaněmi hlínu Dmijá nikdy odvahu nemělE bych přiznal svouAmi vinu ref. CKolikrát Markétko máGval jsem Tobě C Edimto ty jsi odteďka má poslední Dmioběť toG s Tebou se milují andělé v kráteCrech GměsíceAmi Dmia zůstanou v Tvém těle jak Etóny neznělé při nástupu stoupám si na špičky snad z malichernosti čas žere hodinám ručičky a vyplivuje kosti rány si foukám dýmem z cigaret a v pokoji pro hosty otevřu soukromý lazaret své Sebelítosti kolikrát Markétko hrával jsem Tobě to ty jsi odteďka má poslední oběť to s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce a zůstanou v Tvém těle jak bytosti oněmělé za ruce s šedohlavci tlačím svět k úmoru a není větší lež než pravda o nás dvou snažím se obelstít lásku - potvoru aby mě nechala vznést se za tebou kolikrát Markétko psával jsem Tobě tolikrát Markétko čekal jsem na odpověď Ty se však miluješ s anděly v kráterech měsíce a tam mé tóny nedozněly a já zůstal necelý kolik nás takových zbylo, co zbloudilo cestou za modrými květy jimž pod gilotinou se zalíbilo